— Jak jsme začali s koloběžkou —

Již mnohokrát ke mě směřoval dotaz, jak jsme s koloběžkou začali a hlavně jak jsme psa naučili tahat a odbočovací povely. Profíci závodníci s vícečlenou smečkou to mají jednodušší, mladého psa (ne mladšího než 12 - 15 měsíců) zapřáhnou ke zkušenějšímu psu a mladý to časem odkouká. Já jsem začínala s Bertem, když měl 5 let a tehdy jsem si pořídila koloběžku, která nebyla přímo určená pro mushing, ale byla vhodná jak do terénu tak na asfalt. Jednalo se o koloběžku Yedoo mezeq, kterou mám už 4 roky a pořád ji využívám. Velikost kol 20" a 16", přičemž koloběžky přímo pro mushing mají kola 26" a 20" a větší. Taková k nám taky časem přibude, ale všechno postupně.
Takže jsem Bertovi pořídila postroj long od manmatu a mohlo se začít. Začínala jsem učit povel vpřed na procházkách, kdy jsem ho slovně pobízela, aby se naučil táhnout předemnou a hlavně se odnaučil čuchat. Po pár vycházkách už celkem chápal co se po něm chce, bylo to o dost snažší, protože už v minulosti jsme s ním zkoušeli tahat sáně, teda jenom dětské sáně pochopitelně, kdy jsem ho vedla na vodítku a někoho vozila, už byl tedy zvyklý, že za sebou něco tahá.
Přišel čas osedlat koloběžku. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem původně počítala, protože Bert si pořád chodil čuchat keříky a rožečky, občas jsem na něj na chudáka byla i ošklivá a dostal po čumáku. Nicméně, motivace téměř žádná. Přišla tedy otázka jak ho namotivovat. Nejgeniálnější nápad bylo pořídit mu kamaráda, se kterým by tahali spolu, ale než se objevil, musel to Bert zvládnout nějak sám a protože můj taťka byť možná nerad, přesto je velmi ochotný a nasedl na kolo a jel před Bertem, který se pochopitelně snažil ho dohnat a před každým odbočením jsem řekla povel aby si to spojil dohromady. Důležité je na něj i během cesty hodně mluvit, pobízet ho a chválit. Ze začátku jsme jezdili velmi krátké trasy, třeba jen kolem 2 km. Po asfaltu jsme se snažili jezdit co nejmíň, kvůli bezpečnosti psa a tak jsme více využívali lesní cesty. Problém byl, že taťka neměl kolo do terénu a proto jsme museli občas přece jen jet po asfaltu.
Po nějaké době s námi taťka už nejel. Chtěla jsem to zkusit bez něj a Bert už povelům celkem rozuměl, takže to chtělo jen dopilovat. Trošku to drhlo, ale naštěstí jej to začalo bavit a nějak jsme to zvládli. No a potom přibyl Framík. 
Na závěr můžu snad jen říci, že bylo lepší, když se Bert sám naučil povely a pak se k němu jen přidal Fram, který se to naučil od něj. Dneska už Fram jezdí sám, protože běhání prostě miluje a Bertík mu už nestačí. Občas s námi ale vyrazí, ovšem jen bez vodítka běží za námi. A Fram trénuje na rychlost a Bertík si svým tempem běží 10-15 metrů za námi. 

Odkaz na video znašich začátků s Framem i Bertem:
https://www.youtube.com/watch?v=iGkr20gayog

- můžete zde zahlédnout u koloběžku Yedoo mezeq

Bert s našim už psím důchodcem Argem zkoušeli sáně
https://www.youtube.com/watch?v=BbXXy4cxlpQ